Ze života školy

Exkurze do Osvětimi

V pondělí 20. dubna 2026 jsme se vydali na cestu do Polska, která pro miliony našich předchůdců byla poslední cestou vůbec.

Autobusem trvala asi 3,5 hodiny, dobře jsme se bavili, a tak to rychle uteklo. Ale když jsme dorazili do cíle, lehce ve mně zamrazilo, když nás chtěli rozdělit do dvou skupin. Naštěstí se situace brzy vyjasnila – jednalo se pouze o organizaci kvůli průvodcům jen v anglickém jazyce a s českým překladem. Ti nás provedli několika tzv. bloky, v nichž bylo možné spatřit majetek zabavený právě obětem tehdejšího režimu a ke všemu jsme dostali podrobný výklad. Viděli jsme např. plechovky Cyklonu B, vlasy ženských obětí a strojky, jimiž byli po příjezdu vězni holeni.

Součástí Osvětimi je i vyhlazovací tábor Březinka (Birkenau). Zde nám průvodci ukázali například několikapatrové postele, na nichž ve stísněných a nepříjemných podmínkách „nepohodlní obyvatelé“ přespávali. Mráz nám přeběhl po zádech i na místě, kde neblaze proslulý Josef Mengele pouhým gestem ruky rozhodoval o osudu lidí - kdo půjde pracovat a čí život skončí v plynové komoře.

Nestává se často, že by se nás jiná školní akce tak hluboce dotkla. Když jsme však navštívili Osvětim, místo, které je symbolem holokaustu, odcházeli jsme mnozí zamlklí. Jsem si jistá, že na tuto tragédii minulého století nikdy nezapomeneme, a i když to není hezké téma, je pro naši budoucnost důležité se o něm vzdělávat.

Simona Kloudová, 9. B